Můj příběh

Ahoj, je mi 22 let, jsem student a toto je můj příběh.

Jako mladší jsem pocení asi do 13-ti let ani nevnímal, protože jsem se nepotil. Jakmile přišlo pocení, rodiče mi doporučili používat deodorant jako účinný prostředek k uzavření pórů a zastavení poceni v podpaží.
Ale časem jsem zjistil, že moje tělo je nezastavitelný a tak se mi tvořili koláče v podpaží. - hrozně trapný - Stačila chvíle v autobuse na cestě do školy a měl jsem je tam a byly tam celý den a já nemohl ani zvednout ruce, nic, nechtěl jsem, aby koláče někdo viděl a hlavně, aby mi bylo trapně, stres a potil bych se ještě víc. Potil jsem se v zimě, v létě, pořád.

Pak jsem objevil supr věc, košile. Košile jsem nosil pořád, buď jako přehoz nebo jsem je míval zapnutý, ale bylo to skvělý, schovalo to koláče na tričku a měl jsem aspoň na chvíli pocit volnosti. Vlastně ještě před košilema byl pokus se svetry, na ty se to ale jednoduše prosákne a je to ještě horší. Že prosáknete svým potem na více vrstev oblečení. No u košilí to nakonec taky nebylo tak slavný. V létě když byly úmorný horka to s nimi nešlo. Vlastně šlo, šlo to jen aby nešlo nic vidět, takže jsem je nosil i v létě. (Nebyla jiná možnost)
Občas se stalo že i košile prosákla....

Každý ma pochopitelně svoje problémy, ale chci se s vámi podělit o ten můj, jelikož to někdo může mít podobně, tak vám chci ušetřit pár let trápení.
Omezuje to váš šatník, nemáte tu volnost nosit cokoliv chcete. No když začala prosakovat košile tak jsem musel najít jiné řešení, některé noci jsem nespal, protože mě to trápilo a hledal jsem všude možně na internetu nějaké řešení. Botoxové injekce? Ani omylem, jsem mladý, kde na to vezmu peníze $, rodice mi to určitě nezaplatí. Je to vůbec zdravý? Zastavit pocení na jednom místě? Nezačne to jinde?

Pak jsem narazil na přípravek "Driclor" ! Další super věc, každý jí chválil na různých fórech, takže jsem se do toho pustil, poprosil rodiče ať mi pomůžou to zaplatit na internetu, protože já nemám kreditní kartu a nikde v kamenném obchodě to nebylo k sehnání. Tak jsme to objednali. Konečně to dorazilo! Já si přečetl instrukce "večer namažte a další den to bude působit, nebudete se potit". Ono to vážně tak bylo, byl jsem ve svetru ve škole a ani kapka potu, ikdyz se tělu chtělo se potit, citil jsem to, ale Driclor je zázračně nepustil. Myslím, že efekt dricloru vydržel tak 3 dny. Pak se zase spustilo pocení, hlavně jsem po něm měl podráždění v podpaží a to mi bylo nepříjemné a omezovalo mě to například sportovat. Přišlo mi, že si tělo na ten připravek zvyknul. No když Driclor nezafungoval tak jsem začal měnit deodoranty/antiperspiranty jeden po druhým, pres voňavé, léčivé, atd... každou značku jsem snad vyzkoušel, kuličkové i sprejové a hledal ten s největším obsahem hliníku.

Ve škole to bylo strašné, jediné co se s tím potem dalo dělat, bylo jít na záchod, srolovat toaleťák a vytřít si tím pot v podpaží. Nedej bože, aby Vás u toho někdo nachytal a začalo se to všude řešit. -Trapas-. Nebo chodit stále s rukama při těle a nemít možnost je dát od těla jen proto, aby si toho nikdo nevšiml.

Prezentace ve škole byly další bariérou, pro každého ve třídě to bylo trémou a já se do toho ještě potil a věděl jsem, že musím neustále kontrolovat, aby to nikdo neviděl. Když chcete na něco ukázat tak musíte myslet na to, aby tam nebyl vidět koláček. Kvůli tomu jsem nemohl podat 100% výkon, který jsem věděl, že podat dokážu. To byl ale problém jen do té doby než jsem nezačal používat podpažní vložky.

Dalšími probdělými nocemi jsem se dostal na fóru k příspěvku, kde se psalo o "podpažních vložkách" přišlo mi to směšný, už jenom ten název, ale co mi v tuhle chvíli zbývalo. Opět jsem to přes rodiče objednal a vyzkoušel jsem to. To už mi bylo 15.

A ejhle! Zázrak, opravdu. Nalepil jsem to na to tričko, oblékl, podíval v zrcadle jestli nejde nic vidět a šel s tím do školy. Perfektně mě to ochránilo. Neměl jsem tam nic, potil jsem se sice, ale nikde na tričku nebylo nic vidět, žádné kruhy, vše zachytila vložka. Postupem času jsem přišel na lepší způsob lepení vložky na oblečení (ne, přímo do švu, kde to nedrží). Teď je to na každém tričku, nemůžu si to vynachválit, změnilo mi to opravdu život, cítím se volně, můžu konečně nosit to, co chci.

Za 7 let používání mi nikdo neřekl, "Co to.mas v podpaží?" "Co to je?" Protože si toho nikdo ani nevšiml, nedokážu popsat jak moc mi to pomohlo a změnilo život k lepšímu, tréma stres, to mě vše opustilo. Pomalu mě začal opouštět i zlozvyk koukat lidem do podpaždí, když zvednou ruku, zda-li se taky potí a jestli nejsem sám.